2010/10/11

Jak jsem se stal (skoro) bezdomovcem

Než jsem si stačil prolistovat palubní časopis MALEVu, ozvalo se cinknutí a zašuměná maďarština cestující upozornila že je na čase vypnout všechna elektronická udělátka neb budeme přistávat.

Za chvíli zhasla světla (málokdo si uvědomuje že je to proto aby byl v případě katastrofy vidět světelný pás k nouzovému východu) a už jsme se zhouply pod mraky a pod námi se začaly rýsovat souhvězdí dávající dohromady obrazy vysutých mostů a támhle dokonce na kopci hradu. Krásně se rýsovaly pravidelné ulice vybíhající téměř v dokonalé pravidelnosti z pomyslného středu ležícího na temném širokém pruhy kde jsem tušil Dunaj.

Čím jsme klesali níž rozeznával jsem již jednotlivé domy a o pár vteřin později již staré známé paneláky. Nakonec letadlo ztěžka dosedlo na ranvej a konečně mi došlo, že jsem tady - v zemi obývané od nepaměti huny, v Budapešti. Z letiště do hotelu to by byla úplně stejná procedůra jako jsem v Praze na letiště jel: busem (jen tady to není 119 ale 200E) potom přesedlat na metro a nakonec pár stanic tramvají. Chvíli jsem na letišti laboroval s automatem na lístky a nakonec koupil 24h jízdenku. Fajn bylo, že platit se dalo i kreditkou.

Autobus vypadal docela dýchavičně, ale aspoň to nebyl stařičký Ikarus. Na konečné  jsem vytáhl kufr nahoru do schodů, abych ho zase snesl dolů na perón. Trochu mě překvapilo, že trať je nekrytá. Za deště to tu musí být nastupování fajn. Když si to s nezaměnitelným hromobitím přišinul vlak zhostila se mě nostalgie a vzpomínky. Na lince M3 tu totiž stále jezdí staré neupravené sovětské vozy metra. Všechny ty detaily (kulatá homolovitá světla, specificky tvarované tyče na konci sedadel ...) mi připoměli dobu kdy takové soupravy jezdili ještě i po Praze. Také jsem si vybavil minuloroční zastávku v Petrohradě během dovolené. Občas jsem měl dokonce pocit, že ono "... dveře se zavírají!" říká zašuměný mužský hlas s ruským přízvukem.

Vystoupil jsem dokonce na správné zastávce (Ferenc kürút) a přesedlal na tramvaj č. 4 (nebo to byla možná 6tka - už nevím, až na 2 poslední stanice na Buda straně mají úplně stejnou trasu). Včera si jeden černoch v obleku evidentně žijící v anglii spletl tyhle tramvaje s metrem. Na celou tramvaj (což je sakra výkon) několikrát hlásil do svého fancy mobilu že už tam skoro je, že už jen jedna stanice metrem. Ani se mu ale nedivím. Tyhle tramvaje jsou totiž nejdelší na světě. Celá se dá projít, ale ještě se mi to nepovedlo. Většinou bývají dost narvané. Na délku mohou mít tak možná jako 3 vagony pražského metra. O něco delší než pražské "porsche" tramvaje.

Konečně jsem vystoupil na kýžené stanici, cvhíli se mota, protože jsem se porád nemohl zorientovat kterým vlastně směrem se vydat. Hned po opuštění tramvaje jsem zajásal neboť jsem uviděl velké logo banky Erste a vědom si toho, že z jejich bankomatů mě výběr tady stají jen 6Kč, jal jsem se vybírat nějaké dobné tisíce forintů pro strýčka příhodu. Mimochodem v cenách se tu člověk orientuje celkem v pohodě. Aby nám čechům maďaři usnadnili práci s převáděním na koruny, prostě zrušili halíře a tak místo nich přidali jednu nulu. Pravda, ten kurz je kapku jinak, ale kdo by se zabýval desetinami, že? Zkuste se někdy třeba v C&A podívat na tý 5ti měnové štítky s cenou a pochopíte.

Docela jsem se s tím kufrem přetěžkým kufrem natahal, než jsem konečně stanul před luxusně nasvíceným renovovaným domem v klidnější ulici. Hlavou mi při tom běhalo jak to měl ten ježíšek těžké chudák když se tahal s tím zhruba stejně těžkým křížem. Na mapě ten hotel vypadal o dost blíže. Proklatá funkce zoom! Docela mne pobavilo, když jsem poprvé pár dní dozadu zjistil, že než si najdu byt bude mi Firma platit bydlení v hotelu společnosti pro kterou jsem před 5ti lety (tehdy v roli part-time studentíka) konfiguroval servery. Moji techdejší kolegové sem dokonce párkrát jeli na služebku.

Vytáhl jsem kufr ještě těch pár posledních schodů a posadil se do pohodlného křesla naproti mladému recepčnímu s nechutně nagelovanými vlasy. Následoval lehký šok. Nejen že prý nemají mojí rezervaci v systému, navíc jsou již plně obsazeni. Zachoval jsem ale klid a děkoval jsem bohu, že jsem si nezapoměl vytisknout potvrzující email podepsaným někým z hotelu. Bohužel ani to nepomohlo. Někdo (a já to nebyl) prostě něco strašně zmrvil.

Nakonec mi recepční nabídl, že pro mě objedná taxi a zamluví mi pokoj v jiném pokoji. Byl jsem už tak utahaný (bylo už asi půl jedenácté), že jsem jim to odkýval. Hotel budu muset zaplatit pro zatím ze svého což při mé aktuálné lehce našponované finanční situaci (předchozí zaměstnavatel zaplatí o půl měsíce později) nebude legrace. Nebylo to naštěstí daleko. Taxikář se díval trochu nevrle - neuvědomil jsem si že 820 Ft není zase až tak vysoká částka a proplatit si ji tudíž asi nenechám.

Tady už mne naštěstí pryč neposlali a tak jsem se uložil ke své první noci v tomto v mnoha směrech tak známém a přeci tak záhadném městě.

Žádné komentáře:

Okomentovat